Canabis

11. července 2008 v 20:01 |  Marihuana a vše kolem ní
O konopných drogách se někdy hovoří jako o něčem, co do Evropy bylo přivezeno až v novověku a o něčem, co nemá v jejím kulturně - historickém kontextu tradici. Moderní výzkumy prokázaly, že takovéto představy jsou mylné. Poslední výsledky naopak ukazují, že konopné drogy jsou látkami, které byly v Evropě známy a zřejmě též užívány ve velmi hluboké historii. Pravděpodobně nejodvážnější současný odhad pochází od Richarda Schultese, který předpokládá, že první pokusy o pěstování konopí, mohou být datovány někdy do doby okolo 10 000 let př. Kr. Z poměrně mnoha nálezů semínek konopí na různých archeologických nalezištích prehistorické Evropy (Rumunsko, Rakousko, Švýcarsko, Německo), vedly dalšího badatele Richarda Rudgleyho k domněnce, že pro nitrofilní rostlinu jako je konopí mohla taková na organický dusík bohatá místa, jako smetiště či kompost okolo osad, být naprosto ideálním místem. Pro konopí rostoucí jako plevel tak mohly být vytvořeny optimální předpoklady k jeho zdomácnění. Názory obou vědců podporují četné nálezy například polypodních keramických misek sloužících s největší pravděpodobností k pálení konopí. Tyto nálezy jsou datovány do období okolo roku 3000 př.n.l..
Prvním z evropských autorů zmiňujícím se o konopí byl až řecký filozof a historik Herodotos z Halikarnasu v 5. stol.př.n.l.. Herodotos popisuje skvostné lázně výbojných, kočovných Skythů, kteří z Kavkazských hor pronikali na východ i na západ. Z Hérodotových záznamů se dovídáme, že "do země zatloukli tři tyče, neprodyšně je zakryli vlněnými houněmi a uvnitř vyhloubili malou díru, do které vložili rozpálené kameny. Na ně potom vhodili několik konopných semen čímž se vytvořil dým tak hustý, jaký není vidět ani v řeckých parních lázních. Skythové, potěšeni tímto kouřem, radostně povykovali...". Jeho květnaté popisy byly dlouhou dobu považovány více za básnická díla, než za seriózní práce, avšak nakonec se ukázalo, že tento řecký učenec popsal staré skythské rituály velmi věrně a přesně. Archeologům se totiž roku 1940 ve střední Asii podařilo odkrýt zamrzlé skythské hroby, pocházející z roku 5-3 stol.př.n.l., v nichž našli trojnožky, vlněné houně, pánve na žhavé uhlíky a dřevěné uhlí se zbytky konopných lístků a semen. Od Herodota také pochází název drogy kanabis, neboť "kanabos" v překladu znamená hlučný a právě hlučnost je jedním z charakteristických projevů chování skupinového užívání.
Staří Řekové a Římané omamné vlastnosti konopí znali, nicméně není jasné, do jaké míry jich využívali. Od řeckého filosofa Démokrita se dovídáme, že Řekové konopí občas pili s vínem a myrhou a že tento nápoj navozoval jasnovidné stavy. Řecký lékař a filosof Galénos (129-199 n.l.) uvádí, že podle některých obyčejů se konopí podávalo hostům pro obveselení.
Pěstěné konopí bylo předepisováno při léčení nepřeberného množství nemocí od kašle až po žloutenku, zatímco plevelným konopím se léčily uzliny a lipomy.
Ve starém Řecku a Římě se konopí pro výrobu vlákna zpočátku nepěstovalo, ale již od 3. stol.př.n.l. se konopné vlákno dováželo z Galie. Římský úředník a historik Plinius Starší (23-79n.l.) popisuje způsoby přípravy a různé stupně kvality konopného vlákna. V Anglii byly nalezeny pozůstatky římských osídlení z období 140-180n.l., obsahující též zbytky konopných provazů. Není zcela jasné, jestli konopných provazů používali i Vikingové, nicméně na základě nálezů konopného pylu víme, že pěstování konopí v Anglii zaznamenalo prudký nárůst od počátku anglosaského období až po pozdní saské období a během normanského období (400-1000). Konopí se v Anglii ve větší míře začalo pěstovat až za vlády Jindřicha VIII. Během anglické námořní nadvlády, v alžbětinském období, zájem o tuto surovinu prudce vzrostl a konopí se začalo pěstovat i v britských koloniích Nového světa, nejprve roku 1606 v Kanadě a roku 1611 i ve Virginii pro potřeby námořnictva. Puritánští osídlenci je poté přivezli do Nové Anglie roku 1632. Před Americkou revolucí se konopné vlákno používalo dokonce na výrobu pracovních oděvů. Nezávisle na britském území se konopí rozšířilo také do španělských kolonií, roku 1545 do Chile a 1554 do Peru.
První, kdo v Evropě popsal požívání hašiše, byl Marco Polo v cestopise "Milion". Údajně se na své pouti do Asie roku 1271 setkal se sektou assassinů (název sekty je odvozen od slova hashashin - tj. poživač hašiše). Ti slibovali mladíkům, které verbovali, posmrtný život v ráji. Přesvědčovali je údajně tím, že je nejprve omámili hašišem a pak je přenesli do překrásné zahrady plné rozkoší. Když se mladíci probudili, domnívali se, že jsou v ráji. Měli neustále na mysli sladký zážitek a ve jménu assassinů udělali prakticky cokoliv.
V Evropě, bylo požívání psychotropních látek zakázáno, neboť se neslučovalo s demagogickými postoji církevních hodnostářů. Například v roce 1484 vydal Papež Inocenc VII. dekret proti arabské kultuře, v němž prohlásil konopí za falešnou svátost.
V Evropě nebyl hašiš až do Napoleonova tažení do Egypta (1798) rozšířen. V zemi, kde bylo zakázáno pití alkoholu, si hašiš Napoleonovi vojáci oblíbili natolik, že Napoleonovi nezbylo, než vydat přísný zákaz jeho užívání. Z Egypta ovšem tuto drogu někteří lékaři poslali k rozboru do Francie a již v roce 1803 byla zveřejněna jeho chemická analýza. Také britští lékaři dovezli tuto drogu z Indie.
V roce 1844 založili francouzští spisovatelé v Paříži Le club des Hashishins. Jeho členy byli psychiatr Jacques Joseph Moreau, dále spisovatelé Théophil Gautiér, Gérard de Nerval a malíř Joseph Ferdinand Boissard, který tam přivedl Charlese Baudelaira. Členové klubu užívali hašiš, který měl rozšířit jejich vnímání a prohloubit jejich tvorbu. Baudelaire a Gautiér popsali používání hašiše v knize "Umělé ráje" (Les paradis artificiels). Baudelaire připodobnil ve své básni o hašiši tuto drogu k zrcadlu, ve kterém se odrážejí myšlenky a dojmy každého uživatele.
Cannabis indica, konopí indické (viz obr. dole) je dvoudomá, výjimečně jednodomá bylina s kuželovitým habitem a vzpřímenou, hustě větvenou lodyhou dorůstající výšky asi 1,5 metru. Samičí květenství jsou hustě žláznatá, semena obvykle s intenzívní mozaikovitou kresbou a se zřetelnou oddělovací vrstvou na bázi; v době zralosti samovolně vypadávají. Druh má vysoké omamné účinky, neboť obsah THC je v suché hmotě vyšší než 0,3 % a pěstuje se pouze pro tento účel.
Původem je pravděpodobně ze západních svahů Himálaje a z Kašmíru. Dnes se pěstuje především v Indii (až do výšky 3000 metrů nad mořem), v severovýchodním Íránu, v Afghánistánu, Pákistánu, Indonésii, Střední Asii, v severozápadní a střední Africe, v Mexiku, USA, Jižní Americe a jinde.
Droga z konopí indického se vyskytuje ve dvou základních formách, (marihuana a hašiš). V prvním případě jde o suché části samičí rostliny, především květenství, kdy obsah účinných látek nepřesahuje 8-12 % (u nás obvyklý obsah je 1-2%) a v druhém o vlastní pryskyřici s účinnými látkami okolo 40 %. Někdy se z konopí připravuje také hašišový olej s obsahem vlastního THC kolem 20%.
Marihuana je dnes používaný název pro sušené listy a samičí květenství. V Indii má dvě formy, a to:
  • Bhang má nejslabší účinky a sestává z usušených listů samičích květenství sklizených v době květu. Buď se kouří nebo se z něj připravuje nápoj spolu s



    jinými přísadami. Další možností je zpracování s kořením na pastu, z které se připravuje cukroví.
  • Ganja se připravuje ze sušených vrcholů samičích květenství s vysokým obsahem pryskyřice. Droga se slisuje a nechá po několik dnů fermentovat.
V Africe je tato droga známa jako kif či dagga, v Turecku habak, v Mexiku grifa a v USA i v Evropě marihuana. Poslední uvedený název se odvozuje od jmen Maria a Johan, což symbolizuje dvoudomost konopí.
Tyto části rostlin se především kouří, a to buď samostatně, nebo spolu s tabákem (Nicotiana tabacum) v dýmce nebo cigaretách nebo-li jointech (Evropa a USA), které obsahují asi 1,5 g sušené drogy nižší kvality.
Také v Africe se tato droga převážně kouří, ale i žvýká. Dříve probíhalo kouření kuriózním způsobem, neboť domorodci měli v zemi vyhrabané zvláštní díry s malými otvory, ve kterých se konopí pálilo. Těmito otvory přicházel nejen vzduch, ale také odtud vycházel omamný kouř, který přímo vleže na zemi vdechovali.
V Orientu se velmi často používalo vodních dýmek, které místo vody mohou obsahovat i víno, mléko nebo zvětralé pivo (tyto tekutiny mají ochlazovat kouř, aby nedráždil průdušky). Velký vliv na kvalitu kouření konopí touto dýmkou má i fakt, že konopí takto není spalováno přímo, nýbrž je THC strháváno horkým vzduchem. Při kouření se např. v Sýrii přidávalo ještě opium nebo semena durmanu (Datura) a blínu (Hyoscyamus).
Dalším způsobem užití je žvýkání nebo pití. V Iránu se například připravuje nápoj spolu s mlékem. Konopné mléko se těší značné oblibě i u nás, v Německu se používá kombinace s čajem. Můžeme se setkat i s výluhem konopí v parfémovaném sirupu či alkoholu, ochuceném anýzem, tzv. chatsraki. V Indii je znám alkoholický nápoj z této drogy, doplněný pepřem, kardamomem a jinými přísadami, který je velmi opojný.
Dále se droga dá pojídat, a to buď přímo, nebo se upravuje ve formě různých zavařenin, cukrovinek, koláčků, mlék a podobně. Nevýhodou konzumace konopí, ve formě pokrmů, je možnost předávkování se kvůli pozdnímu nástupu účinku.
Hašiš je v současné době užívaným názvem pro druhou drogu, a to vlastní pryskyřici. V Asii, hlavně v Indii je označován jako "charas", "churus" či "momeka", v Orientu se můžeme setkat také s výrazem "hašiš" a v severní Africe "chira". Jinými názvy jsou "pot", "grass", "joint brown", "nugg­lers", "greeters" a "gates". Je to čistá pryskyřice s největším množstvím účinných látek sloužící hlavně ke kouření. V Indii se však vyrábějí i sladké hašišové zákusky "majoom", které dále obsahují opium, maková semena (Papaver somniferum), durman (Datura), hřebíček, anýzová semena, kardamom, mastix (Pistacia) a cukr, v Sýrii to jsou bonbony plněné hašišem.
HašišPryskyřice je zapáchající žlutá až hnědá hmota, která se získává různými technologickými postupy. V Indii je obsah pryskyřice v rostlinách poměrně vysoký proto se získává tak, že lidé procházejí polem přičemž se dotýkají a objímají rostliny, po průchodu porostem konopí se z koženého oděvu přilepená pryskyřice stírá (kdysi se sbírala bez kožených oděvů - přímo na tělo). Jiným způsobem je "oplácávání" samičích květenství dlaněmi nebo koženými rukavicemi. Takto získaná vrstva pryskyřice se odstraňuje kovovou škrabkou a formuje do desek, tyčinek nebo kuliček.
Obecně se dá říct, že kvalita hašiše často koresponduje s jeho barvou (většinou čím tmavší hašiš tím je lepší). Samozřejmě, ale existují výjimky, např. velmi silný marocký hašiš bývá často úplně bílý. Trvanlivost hašiše se pohybuje okolo 2-3let, samozřejmě pokud je důkladně vylisován, protože oxidace THC vzdušným kyslíkem tak probíhá pomalu od povrchu, zatím co střed si zachová svoji potenci.
Na počátku 70. let se v Americe začal objevovat "Hašišový olej", vznikající destilací konopných listů. Obsah THC se pohybuje okolo 20%. Co se týče potence bývá to zde s barvami opačně, čím je hašolej tmavší tím bývá zpravidla hůř destilovaný a tedy nižší kvality.
Hašišový olej se většinou kouří ze skleněné dýmky, nebo z cigaret ve směsi s tabákem či marihuanou. Asi nejúčinnější způsob je kápnout pár kapek (1-2 podle uvážení) na cigaretový papírek a pak z toho udělat jointa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama